Nedělní ráno nezačalo nejlépe - vítr a pěkná zima vůbec nenasvědčovaly tomu, že by se odpoledne mohly pořádat "hry na sněhu". Příroda se naštěstí smilovala a hned po obědě se začali na kopec scházet první adrenalinoví šílenci. Po druhé hodině odpolední nebylo na svahu k hnutí a rozhodně nás potěšilo, že se akce zúčastnili i přespolní. Občerstvení připraveno, hudba v plném proudu - můžeme začít.
Děti se pustily do sjíždění s takovou chutí (a někdy i bez rozumu), až se zdálo být naprosto nemožné, aby se naše řádění obešlo bez zranění. Po ujasnění pravidel se z vrcholu kromě běžně dostupných bobů, ježdíků, podprdelníků, skibobů, snowboardů, saní či hitu letošní zimy - nafukovacích kruhů začali pouštět také závodníci na zcela originálních samojezdech. Za zmínku stojí plně funkční záchodová mísa, kanoe s pádly, pojízdné houpací koně, nafukovací bazén, formule 1, proutěné koše na lyžích, pytle plněné senem nebo smrťák v rakvi. Zlatým hřebem se stal sjezd spoře oděných lodínských celebrit Milana, Lukáše a Aleše a jejich gumových "partnerek" na nedefinovatelném stroji, který připomínal sněhový vor. Přestože chlapci do cíle nedojeli, sklidili zaručeně největší aplaus a obdiv přihlížejících diváků.
Než Vás pozvu k prohlídce fotografií, rád bych touto cestou poděkoval všem nadšencům (mezi jinými především Veronice, Milanovi, Lukášovi a dalším), kteří věnovali čas přípravě další zajímavé lodínské akce, při níž jsme si protáhli ztuhlé kosti, zasmáli se i poklábosili se sousedy. Díky patří i tvůrcům originálních strojů a samozřejmě divákům, bez kterých to nikdy není to pravé.
A co si přát pro příští ročník? Rozhodně více "zachránců" na trati (díky Kájo a Péťo), konstruktérům inspiraci a trpělivost, samozřejmě žádné úrazy a zničené stroje (chudák Maruška...) a v neposlední řadě trochu sněhu. Víc mě nenapadá... Co Vás?